DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Poznámka/upozrnění: Že bych měla BJB víkend?
Po sluncem zalité cestě se těžkým krokem pohybovala postava s podivnou kápí. Minula několik cedulek s nápisem 'všude leží led a sníh'.
Chlapec ve zbroji zvedl z kamene ve vypuštěném rybníčku papír, přečetl si ho a záhy se zdálo, že ztrácí vládu nad svým tělem. Z ruky mu vypadl sebraný papírek, hlásající 'Rostlina je jedovatá, tomu, kdo ji utrhne, způsobuje těžkou otravu'.
Dívka v plášti s velikou palicí vystoupila ze stínu stromů. Dva chlapci s meči se zatvářili vyděšeně a následně na dívku zaútočili. Zasáhli plášť v místech, kde měla cedulku 'Ledový troll'.
Nevinný kolemjdoucí přemýšlel, co znamená 'Larp SZ'.

Doktor Watson si na radu terapeutky vedl blog. Moriarty tak po celý rok mohl nahlížet do kuchyně konzultujícímu detektivovi.
Císařovna Cch‘-si poručila věrnému eunuchovi, aby po její smrti spálil přísně tajné svitky. Dodnes jsou vydávány knižně.
Ginny Weasleyová si vylévala srdce kouzelnému deníku. Málem ji to stálo život.
V Deníku Anny Frankové je ženská anatomie popsána lépe, než v TopDívce. Vydal ho její vlastní otec, když byla po smrti.
Winston Smith třikrát napsal do sešitu „Pryč s Velkým bratrem!“. Skončil v místnosti 101.
Všichni tušili, jaké riziko podstupují, a přeci vpletli své životy do písmen. Nemohli si pomoct.
Jako my.

Pracoval na své knize o léčivé moci vodních rostlin dvacet let. Pečlivě zakresloval každý lístek, kořínek, kvítek. Důkladně bádal nad postupy, vylepšoval recepty k dokonalosti, zkoušel nejrůznější poměry, lunární fáze sběru, hledal vhodnou výši hladiny i přílivu.
Dvacet let se den co den brodil jezerem, sbíral, sušil, louhoval, drtil, vařil, míchal. Analyzoval, třídil, a především – zkoušel na sobě i na těch, kteří za ním přicházeli pro radu, a těch bylo, jak jeho poznatků přibývalo, stále víc.
Nakonec měl v ruce velkolepé dílo. Teď poslouží výsledky jeho výzkumů všem lidem. Síla vodních rostlin překoná každou chorobu, co jich na světě je.
>Vojničův rukopis

"Usekej drobně půl kilogramu vepřového masa... No, tak to bude napínavé."
Doktor předčítal z obrazovky, Jack měl na sobě zástěru se šňůrkami zavázanými za zády na mašličku, něco míchali v kastrůlku a významně nad tím mávali sonickým šroubovákem.
"Vraz do něho dvě celá vejce, přilej půl koflíka sladké smetany a dej k tomu strouhané žemličky tolik, mnoholi jest zapotřebí, aby to dobře pohromadě drželo, dej k tomu citronové kůry, nové koření, hřebíček a dobře to osol..."
Jack si otřel orosené čelo. Kde jen se takové přísady shánějí?
"Já nevím, jestli z tohohle něco bude. Doktore, kdo že byla ta Rettigová?"

Skoro všechny lavice v kostele již byly obsazené. Nejstarší ministrant oběhl zkontrolovat, jestli někde něco nechybí. Spokojeně konstatoval, že je všechno v pořádku. Přejel pohledem řady věřících. Dneska se sešlo obzvlášť hodně lidí. Pak se zachmuřil. Co když zase přijdou ti blázni, kterým se minule marně snažil vysvětlit pojem „tisková chyba“? Ale ne, vždyť už je stejně čas začít mši. Vyrazil rychlým krokem k sakristii.
Brána za jeho zády zaskřípěla.
Neohlížej se. Neohlížej se!
Ohlédl se. Bezmocně si povzdechl. Dovnitř vkroužila několika půvabnými piruetkami paní Rimmerová následována svým manželem. Jediní Vířiví adventisté sedmého dne na světě byli připraveni k bohoslužbě.

Anders se narodil jednoho podzimního večera. Stromy shazovaly zlatohnědé listí. Jeho vlasy získají stejnou barvu. Ramlice v kotci na dvoře předchozího dne odvrhla podzimní mláďata. Anderse odvedou ve dvanácti letech. Lovci z osad to ráno přišli se zprávou, že do kopců zavítal vlk samotář. Anders nikdy nepřestane přemýšlet, jaké je to mít domov. Začínala jelení říje. Anders bude mít jasné oči a pyšnou tvář. Porodní bába odehnala kočku, co se otřela o dveře. V cele bude jednou kocour jeho jediným společníkem. Nad pole se namáhavě vznesla poštolka s poškozeným křídlem. Po nebi se rozlily červánky. Stará matka zachmuřeně pokývala hlavou.

Tedy, ne že bych ho nikdy neviděl ve špatné náladě. Frustrovaného. Ale výraz, který nasadil, ledva po vynikajícím obědě u Shorty usedl do ušáku s knihou, ten zkrátka neměl obdoby.
Dokonce ani já nenalézal dostatek slov, abych ho dokázal popsat. A to bylo na pováženou.
Seděl jsem tam jako na trní, upíjel portské a poočku pozoroval, jak čte. Byl zticha. Oh, ne úplně. Čas od času jemně vyprskl smíchy, potichoučku, jako když uchází balonek, a vzápětí se opět zachmuřil. Už už jsem se nadechoval, abych se zeptal, v čem je problém, když konečně zvedl hlavu.
„PREVÍT? Já že jsem Prevít?“

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Byla bezradná.
Odpovědi si zvykla hledat v knihovně.
Kdo jsem?
Bylo to poprvé, co si položila tuto otázku.
Ze stránek vyhledané knihy se na ni hrnuly informace.
Otrava magií Zóny. Nemoc. Smrt... nebo Přeměna.
Přeměnění jsou: agresivní, silní, nebezpeční. Téměř nesmrtelní. Zabíjejí pro radost. Jsou omezení, amorální... zlí. Už to nejsou lidé. Nepamatují si, jaké je to být lidmi.
Stála jako omráčená.
Musela se zeptat...
Bratr Knihovník potřásl hlavou.
„Představy a skutečnost jsou dvě různé věci. Každý ví, že Přeměnění nečtou, nemají na to trpělivost, a přece...“ ukázal na zaplněnou knihovnu.
„Slova nám budoucnost nediktují, máme ji ve vlastních rukou.“

Poznámka: Doufám, že mi projde to poněkud volnější pojetí zadání. A taky prosím omluvte absenci nějaké úžasné myšlenky.
-----------------------------------------------------------------------------
Maminka nešťastně koukala do žákovské knížky.
Při hodině slohu nedává pozor, vyrušuje a nechce psát podle zadaného úkolu.
Zhluboka si vzdychla. Poznámka nezněla kriticky, ale ona uměla číst mezi řádky. Když to bude pokračovat stejným způsobem, bude mít synáček v životě pořádné problémy. Musí ihned rázně zakročit.
„Takhle to dál nejde, Vojtíšku. Víš přece, že bez slohu v dnešní společnosti neobstojíš. Proč neposloucháš paní učitelku?“
„Když mě to nebaví psát,“ přiznalo dítě zkroušeně.
„A co to vlastně probíráte?“
„Procvičujeme základy oslavných komentíků…“
Mamince se před očima udělaly mžitky a při představě, co by tomu řekli v práci, omdlela jako špalek.

Varování: A tohle drabble už vůbec není kruté. Ale nemám čas vymýšlet nějakou drasťárnu a chce se mi spát ;o)
Nůž vzhůru zdvíhá...
Zívl.
Tohle byl jeho sedmnáctý zápis o odvrácení konce světa.
Bylo to stále stejné. Nudné.
V chladném přítmí knihovny na ceremoniál neviděl, ale dovedl si ho představit.
Přepadla ho mladistvě uličnická nálada.
…a když se silně krátkozraký První popáté netrefil, zvedl obětovaný oči k nebi, poprosil Boha za odpuštění a podřízl se sám.
Dopsal a mezi těžké svazky Chrámového archivu se vznesl smích.
Pak si povzdechl a natáhl se pro čistý papír. V té chvíli mu vypovědělo srdce.
Jeho neoficiální poslední zápis byl řádně označen a zařazen.
Ale vlastně to ani nevadilo, stejně zápisy nikdy nikdo nepročítal.