Zachránce

Šatník zel prázdnotou. Tady měla zavazadla. Támhle v rohu se válela její kulatá krabice na klobouky, pro případ, že by se dostali na Planetu klobouků. To už se nikdy nestane. Támhle na té židli sedávala, když si z něj dělala legraci. Ten smích. Ten její nakažlivý smích mu bude chybět. Donna Noble.
Doktor zpoza zídky sledoval jak sedí za oknem v obýváku a tiše, tupě se dívá. Bez výrazu. Jako kdyby něco navždy ztratila. Tížilo jej svědomí. Pomyslel si, jak je to nespravedlivé. Ona, která zachránila existenci všeho světa a ona, která to nikdy nebude smět vědět. Úpad a zapomnění.