Lovci

Havitovi se nepatrně třásly ruce. Talia pevně srovnala jeho paže, které držely natažený luk. Lehkým popostrčením ho pak přinutila vystřelit.
Když ucítila, jak ztěžka vydechl, zašeptala mu do ucha: „Tohle byl jediný způsob, jak mu pomoct. Trápil by se.“
Oba se zadívali na koloucha s přelámanýma nohama a šípem v srdci.
„Z nás dvou jsi ty lovec. Kdybys ostatním řekla…“
Zavrtěla hlavou. „Nechtějí mě tam. Ale já je nepotřebuju. A ty taky ne. Dokážeme se o sebe postarat. Ty a já.“
V ten moment se rozhodl, že se brzy konečně zkusí na lov vydat sám. Věděl, že její důvěru nezklame.