Svět se pomalu řítí do prdele. Nebo už tam možná je.
Nevím, jestli to ostatní trápí, tak jako mě. Koneckonců nejsou tak přecitlivělí jako já.
Je možnost jak to vyřešit? Nemyslet na ten strach a prázdno co cítíš uvnitř?
Poddat se tomu?
Někdy si přeju prostě přestat existovat. Šlo by to i bez konečné smrti?
Už zase moc přemýšlím. To je můj problém. Kdyby mi bylo všechno jedno, tak nejsem tak na dně.
Možná to nakonec nemusí být tak složité. Možná že nakonec potřebuju jen jednu věc.
Někoho vedle sebe. Někoho kdo by mě přivedl zpátky k životu.
Kdo ví?
Takové popkulturní přirovnání k mým pocitům (protože s tou knihou/filmem se ztotožnuju na mnoha různých úrovních)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Předlohu neznám,ale na
Lady Lestrade
Předlohu neznám,ale na zamyšlení je to dobré. Řekla bych, že asi každý má občas takové stavy.
Děkuju :)
Lady Aludnev
Děkuju :)
No, jo, kdyby život nebolel,
Lee
No, jo, kdyby život nebolel, snad bychom ho ani nežili. Hezké zamyšlení.
Děkuju :)
Lady Aludnev
Děkuju :)
Warm bodies je taková zombie
TimeGirl
Warm bodies je taková zombie personalizace duše mladého člověka. Depresivní, ale mě se depresivní věci líbí.
Přesně!
Lady Aludnev
Přesně! (mám o tom rozepsaný esej) Hej, měla by sis přečíst knížku jestli se ti líbí tohle *wink wink*