...ale chodili mu tam zákazníci

"Mááásové koláčééé! Hóóórké párkýýý! Nááákladané krysýýý! Póóójďte si na ně, dokud jsou... eh, mrtvééé!"
"Promiňte pane..."
Malý, dokonale nablýskaný mužík v tmavém kabátku zalétl očima k listu papíru ve své levé ruce.
"...pane Kolíku, vlastním jménem..."
Další pohled stranou, překvapené zamrkání.
"...neznámého vlastního jména, řečený Aťsepicnu, mohu vás požádat o chvíli vašeho času?"
Oslovený se na mužíka díval s výrazem hyeny, která zvažuje, zda opodál klidně ležící lev je skutečně mrtvá zásoba jídla na zimu, nebo zkratka do té Velké Věčné Savany.
"Mohu vás zaujmout teplým masovým-"
"Obávám se, že nikoliv, děkuji. Jsem z berní kanceláře úřadu Jeho lordstva Patricije."