Dary slepého čaroděje 3

„Čím tak cinkáš, sestřičko?” obrátil se Jelen tam, kde tušil Naoko.
„Vyrábím ti novou čapku s plíškem. S tou mříží zamotanou ve vlasech vypadáš, jako bys shodil jen půlku paroží.”
„Jsem mistr krátkodobých řešení,” zasmál se Jelen. „Za tvoji péči děkuji.”
„Teď potřebujeme dlouhodobé. Musíme dál,” zapojil se do rozhovoru Obzor.
„Docházejí nám blízká království, kde jsme ještě nic neprovedli,” přihopsala z lesního šera Vůně.
„Tedy pevnina.”
„A co když se znovu objeví táta? Jak se to na pevnině dozvíme?” obávala se Vůně.
„Vrať se na zem,” obořil se na ni Jelen. „Chceš se snad skrývat v Pomezních horách a čekat na zázrak? Třeba na pevnině zjistíme, jak mu pomoci. Ale zůstaneme blízko. Za sebe slibuji, už žádné konflikty se zákonem, žádné zatykače a žádné odměny za dopadení hledaného zločince.”
„Klaď na sebe splnitelnější nároky a nebudeš vypadat jako větší naivka než Vůně. S našimi takzvanými dary na sebe tak či onak upozorníme vždycky,” řekla Naoko. Napětí, s jakým se pak obrátila na Obzora, bylo tak intenzivní, že se konečně zhmotnila.
„Ráno vyrazíme na pevninu,” uzavřel Obzor.
„Počkej,” ozval se ještě Jelen, „co jsi vlastně byla lovit, Vůně?”
„Moudrost přírody.”
„A kde ji máš?”
„Uletěla mi…”
„Ticho a spát,” rozkázal Obzor. „Vyrážíme ráno a bez snídaně.”

A Jelen spí, cos ho tíží, zdá se mu sen.
O tom kým byl, po čem toužil, dřívější den.

„Vítej, princi Jelene.”
„Jak jsi mě poznal, čaroději? Máš na dveřích kouzlo? Koukáš se mi do hlavy? Nebo –”
„Magie mi dává mnohé schopnosti, ale na tvé dupání jimi neplýtvám. Co tě ke mně přívádí?”
„Vždyť už jsi to ode mě slyšel stokrát. Chtěl bych konečně vyrůst. Být nejmladší je otrava.”
„Navrhnu králi, aby ti pořídil mladšího sourozence.”
„Jen to ne! Nemohl bys prostě zamávat rukama nebo uvařit lektvar a přidat mi nějaký ten rok? Nebo kousek do výšky, vždyť já jsem dokonce menší než sestry!”
„Víš dobře, že lektvary nevařím. A tak velké kouzlo, jaké žádáš, umí jen čas. Já bych musel mít velice silný zdroj magické energie.”
„Jako třeba jeden z těch kamenů, co chrání království? Otec mi jeden z nich svěřil. Donesu ti ho!”
„A co si bez něj počne království?”
„Vezmu ho jen na chvilku a ty tři ostatní tam nechám. To bohatě stačí, no ne?”
„Jak myslíš, princi. Jestli to opravdu chceš, přines mi ho zítra v noci.”