Zrcátko

"Kingsley!"
Volání se rozplynulo mezi stromy a ty odpověděly tichem, zlověstným, škodolibým, nepřátelským. I ptáci pro tu chvíli utichli, vyrušeni nečekaným vpádem vetřelců. A přece se Hopewell nedokázal zbavit dojmu, že tu nejsou sami, že jsou pozorováni.
"Kingsley! Kde sakra -"
Pod kapitánovou nohou cosi křuplo. Sklonil se; byly to střepy malého zrcátka. Muselo tu Kingsleymu vypadnout a rozbít se o kámen. Zamyšleně zvedl jeden z úlomků; jako by na jeho okraji zahlédl...
Vytřeštil oči a otočil se.
Nic. Větve a liány, mlčení a výsměch.
Zamračil se; něco se mu zdálo. S pocitem neurčitého neklidu se vydal zpátky ke zbytku posádky.