Mistr neúniků

Při pobytu v kobce bylo třeba zachovávat jistou etiketu. Přístup vězně tvořil onu pomyslnou hranici, kterou se sklepení odlišovalo od obyčejného sklepa.
Zoufalé zvonění řetězy bylo obecně považováno za projev dobrých mravů. Pokud vězeň dodržoval úřední hodiny. Žalářníci se také potřebovali vyspat.
Navíc je uklidňoval pocit, že zvukové projevy dokládají, že vězněný je stále naživu.
Nebo neodešel.
Tuto skutečnost si ovšem nemohli ověřit. Dveře kobky byly bezpečně uzamčené zevnitř.
Vetinari zkontroloval kapesní hodinky. Do žaláře doléhaly pouze vzdálené výkřiky davu, ať už rozezleného, či prchajícího. Nechá Elániovi ve městě ještě pár hodin volnou ruku.
Jistě to bude mít výchovný účinek.