První sen

„Iorghu, že mě nechytíš!“
Dívčí smích a bílá stuha ve vlasech.
Je tma, dvůr se hemží lidmi s pochodněmi.
Staré hodiny odbily sedmou večerní.
„Crino, počkej, v lese je tma!“
Otočil ručičkou a stroj se rozběhl.
Jeho srdce bilo, když se na něj usmála.
Bílá lilie na dveřích.
„Nemáš co na práci, holomku?!“
Jde pryč, aby zmizel starému pánovi z očí.
Oknem vidí, jak se na dvoře míhá světlo.
Hodiny plynou, ale tma zůstává.
„Crino?“
Jen křik služek.
A pak ticho.
Útržek jejích šatů, který svírá v dlani ušpiněné hlínou.
...
Byl to jen sen. Přesto mu běhal mráz po zádech.