Jak hlavně levně připoutaly pozornost a jak draho to vyšlo

Hrála hudba, stoly byly plné, dámy i pánové konverzovali o lásce, kardinál se nad tím vším uculoval, zkrátka slavnost, jak má být. Náhle zazněly bubny, výstřely z děla, někdo se blížil. Na scénu maskovaný král, nad něj pak zatím stejně skrytá katastrofa.
Děj běžel dál a plamen ještě rychleji uháněl doškovou střechou. Však zaujaté publikum kouř nevnímalo, dokud nebylo pozdě.
„Hoří!“ konečně někdo křikl.
„Spas se, kdo můžeš, rychle pryč!“
Za dvě hodiny, když celý svět měl právě slavit zrození vzácné princezny, zbyly z divadla Svět jen ohořelé ruiny.

Ten laciný trik, výstřel z hlavní děl, byl stejně Fletcherův nápad...