Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Už dva týdny řešíme, že pojedeme na větší nákup do Tamdy, protože základní potraviny tam prostě mají levné a není třeba se mlátit s důchodcema.
Má to ale drobný háček, auto nestartuje. Zase baterka ...
Když jsme teda po dvou týdnech baterku konečně nabili, tak trvalo ještě pár dní se s ní dokopat do auta a vyrazit.
Připravili jsme si krásný seznam, co je potřeba, a vyrazili. Ouha, první cesta nás vedla kolem čokolád, tyčinek a podobných věcí. Než jsme došli dolů k rýži, měli jsme tři paleťáky.
"Vy nakoupíte za devět a půl tisíce a já nemám z čeho uvařit?!?"
“Stejně se mi to nějak nezdá, ten zájezd byl nějak levný.”
Rodinka navlečená do šortek a různobarevných triček si to i se zavazadly šinula k letištní bráně.
“To víš, Máňo. Když nakupuješ lást minit, tak prostě musíš ušetřit. Za takový peníze bys normálně jela maximálně na Mácháč, ne na Maledivy. Natož soukromým letadlem.”
“Je to divný, Franto. V tom musí být ňákej háček.”
Během hádky rodinka vyšla koridorem ven z letištní haly.
“Ale drž pec, žádnej háček ne…” muž nedopověděl.
Na ranveji stálo letadlo. Na zrezivělém trupu se skvěl nápis “AIR UGANDA” a zřízenec se právě snažil naložit pár krav.
Alena se připravovala na večerní hostinu. Přijedou její rodiče a poprvé jim představí Petra. Měla plán připravit lososa s broskvemi s bramborem.
Alenka byla vycvičená životem o samotě, protože se ještě na střední odstěhovala od rodičů. Život na malé vesnici pro ní nebyl a proto šla do města. Za tu dobu se jí povedlo se postavit na vlastní nohy, měla práci a potkala lásku svého života.
Losos se pomalu dusil v troubě na vlastní šťávě a broskvích. Alenka věřila že připravené jídlo pomůže uklidnit dřívější neshody a umožnít všem najít společné slovo. Ještě že byly všechny potřebné ingredience v akci.
Org.: Zdržte se prosím jakýchkoli orgovských komentářů. Pokud vás tato prosba uráží, bodovat nemusíte.
Razgobel. Malá stanice na cestě zásobovačů, když ještě bylo co z Morgulienu vozit. Dnes pevnůstka schopná pojmout ani ne stovku. Strategický význam? Mizivý. S malým zdržením na pochodu se dá prostě obejít po kopcích mimo cestu. Donedávna sloužil při dodávkách střeliva a proviantu dál na západ; teď už není kam odtud pokračovat.
Stojí nás tu přes čtyři sta. Razgobel nesmí padnout. Proč přesně, nevíme.
Ale o tom se ve válce nedohaduje. Na otázky bude čas později - nebo už nikdy.
Boje se vlečou. Zahynulo šedesát devět skřetů.
Pak přijde rozkaz k ústupu. Raněný lidský důstojník je schopen převozu.
Razgobel může padnout.
Já si nemůžu pomoct, ale zase vás vezmu do kavárny... :D jednak to téma tomu nahrává a jednak se mi po ní teď, v době karantény, prostě stýská :/
,,Něco nového?" Ptám se, zatímco si zavazuju zástěru kolem pasu. Kolega přemýšlí. ,,Vlastně jo, ode dneška už máme koaly!"
,,Dobrý den, prodáváte i zrnkovou kávu?"
,,Ano, máme balíčky 250 gramů. Buď s nálepkou labutě, za 279 nebo s nálepkou koaly za 350, z čehož 120 korun půjde na záchranu koal v Austrálii."
,,Aha,rozumím. Bude mi stačit jeden s tou labutí."
Situace se opakovala několikrát. Byla jsem zklamaná. Ke konci směny už mi kolega musel namíchat gin tonic.
,,Prodáváte zrnkovou kávu?"
S úsměvem zopakuji naučnou frázi, očekávám reakci.
,,Chápu. Vezmu si tři balení s koalou."
Malém mi zaskočil gin tonic.
Teď všichni šílí z koronaviru ale... pamatujete ještě, jak hořela Austrálie?
I Cukrárna Alchymista se zapojila a zmíněná část z prodeje byla odesílána na účet pražské zoologické zahrady. Odtud následně do Austrálie, konkrétně centru zachraňujícího koaly, které kvůli požárům přišly o domov nebo utrpěly popáleniny.
Ze zákazníků, kteří si bez mrknutí oka dobrovolně koupili dražší kafe, jsem měla pokaždé ohromnou radost.
P.S. Doufám, že se gintonic počítá jako jedno slovo... :D mimochodem se jednalo o menší sázku s LeVirgo, zakomponovat tenhle nápoj do dnešního drabble ;)
„Založit divadelní soubor je super nápad. Sehrajeme Hamleta v originále.“
„Kde vezmeme jeviště, chlapi?“
„Nepotřebujeme, natočíme se na mobil a šoupnem to na net.“
„Potřebujeme ale nějaký dobrý.“
„Stačí můj tlačítkáč, je to trochu rozmazané, ale nic to nebude stát.“
„Počkat! A co kostýmy a kulisy? Kde to vezmem?“
Zaváhání.
„Dcera ráda vystřihuje, mohla by…“
„Ne, mám to! Budeme natáčet jen naše hlavy.“
„Ale pozadí tam pořád bude.“
„Tak budeme natáčet jen pusy.“
„Výborně. Ani se nemusíme učit text, stačí, když ho budeme číst.“
„Dvouhodinový záběr na dokonalou akrobacii našich rtů!“
„A Ofélie bude mít vousy, ať je to gender.“
Při pohledu na cenu parmezánu se o mě pokouší infarkt. To musím prodat ledvinu, abych si mohla koupit dobrý sýr? Sahám po třicetiprocentním eidamu. Doma zjišťuji, že levný sýr chutná jako kartonová krabice.
...
Prohlížím si seznam doporučené literatury. Kdybych si chtěla pořídit vše, stálo by mě to nejméně dva nájmy. Vybírám nejnutnější knížky a sháním je co nejsalátověji a tedy za nejnižší cenu.
...
Spočítala jsem si, že při koupi low cost jízdenky ušetřím padesát korun. Při cestě jsem zjistila, že v této třídě nejsou k dispozici zásuvky. Na vybitém notebooku toho člověk moc neudělá.
Bez nároku na bodík. Kvůli bodíku píšu Ostrovy. Kde je hledat už víte :)
Gosh, I hate flying, thought Risa as she entered the Ruzyně Airport.
She loved to travel. But flying...
If we were meant to fly, we would have wings.
She checked if she has her passport...
I don’t feel like Samantha.
She opened up the envelope with her flight ticket...
Low cost airline. I know we don’t travel first class, but this?
Why didn’t Wolf let me use a portal?
She didn’t really understand why she is complaining so much. She was lucky to get this mission.
If they booked me a bike instead of a car, I’ll be seriously disappointed.
Dva kamioňáci na zaprášené cestě, jeden na sedadle řidiče, druhý vedle něj
jako spolujezdec. "Karle, potřebujem roušky!" "Jasně, Franto, ale kde je sehnat?
všecko je vybílený, málo začíná bejt už i piva, buřtů a toaleťáku!"
"No, hlavně levně, hlavně levně!"
"Sim tě, jak levně? Ti říkám, že to nikde není, leda, že bysme to někde od ťamanů klofli!"
"Chceš krást? Tě šéfik vyrazí...Navíc ťamani to draze prodávaj!"
"To myslíš Číňany, já myslel Vietnamce!"
"To je fuk, ťaman jako ťaman, oboje je šikmovoký…"
"Zatáčka, vole, brzdi!"
Kamion šel do smyku.
"Vole, kecáme vo rouškách, a nakonec budem ještě shánět airbag...
