Kdo si hraje, nezlobí

“Co to má znamenat?”
Uprostřed pokoje stály dvě děti, sourozenci. Kolem nich byla spoušť - na zemi ležela rozbitá skříň, na kousky roztříštěný porcelán a z vazeb vyvrácené knížky.
“Hráli jsme si na horolezce, ale přišla na nás lavina!” začala holčička.
“Nic nechci slyšet,” umlčel je otec. “Jdeme!”
Vyvedl je ven a přes dvůr do kůlny.
“Tady si můžete hrát dosytosti, když něco rozbijete, nic se nestane.”
Vrhl na ně ještě jeden přísný pohled, zabavil ze špalku sekeru a odešel.
Děti se na sebe moment dívaly, potom se chlapec usmál a z kapsy vytáhl krsbičku zápalek.
“Budeme si hrát na hasiče?”