DMD č. 12. pro 12. 4. 2020. Téma: Malí a (ne)škodní

-Malí a neškodní, to jsme přece celí my, zadumá Vlasta.
Vlasta se ohlédne po napůl sežraném plakátu a ožižlané zdi, památce na to, jak domácí jednou nezavřela šnečí ubikaci.
-Ani bych neřekl.
Vlasta taky pohlédne na zeď a plakát:
-No dobrá, nějaké ty hmotné statky... ale povězte, jsme schopni nekomu uškodit fyzicky? Dokážeme se vůbec bránit?
-Bezbranný ale není totéž co neškodný, kolego. Vemte si třeba moly... nebo mušky!
-Nebo tu bajku o myši a lvu, jak padl do pasti...
-Myš ale nebyla bezbranná ani neškodná... A vůbec, nefilosofujte a pojďte se kouknout, domácí spadla muška do skleničky s vínem!

Obyčejně chodí do kanceláře dagíři. Tentokrát je to thrakka.
„Sedmnáctý průzkumný oddíl západní divize hlásí příchod. Třicet šest snagů, tři dagíři, jeden thrakka. Bez zranění, čtyři případy vší."
„Rozumím," kývne Garga a zapíše to. „Zavšivení ubikace dvanáct, případně jedenáct. Čistí snagové, po důkladné prohlídce, tři a čtyři. Čistí dagíři cely pět a šest."
„A důstojnická cela?" ptá se Jugháš.
Garga se ušklíbne. „K čemu? Ani bys tam nevkročil. Stejně budeš spát s Igrûn."
„Číslo jedna," doplním. Přeskočím stůl a nechám se obejmout.
„Mám se ubytovat ještě před hlášením?"
„Můžeš. Ale nejdřív," zatáhnu za řemínek v jeho vlasech, „ti prohlédnu hlavu."

"Kdy přijde strejda Harry?"
"Já si chci hrát s tím kouzelným míčem!"
"Teddyyy, Rob do mě strčil!!!"
"Já nechci!!!"
"Já mám hlad na čokoládovou zmrzlinu!"
"Čůraaaat!"
"Teddy, kde je měsíc přes den, když není na nebi?"
"Auaaaíííí!"

Teddy Lupin sevřel v dlaních svou třeštící hlavu, toho času brčálově zelenou.
Občas ve slabých chvilkách přemítal o tom, že když ho napadlo založit domov pro opuštěné malé vlkodlaky, někdo mu zapomněl připomenout, že většinu času jsou opuštění malí vlkodlaci prostě děti.
Mlsné, hlasité, zvědavé, agresivní...

Ale jeho.

Každá slabá chvilka pomine a Teddy je znovu připraven rozdávat úsměvy, objetí a čokoládovou zmrzlinu.

It's the tiny things that are gonna kill you. It wasn't the bright flash, or the deafening boom. It wasn't the searing heat that would have vapourised your flesh right off the bones, which would have disintegrated a second later. It wasn't the shockwave that turned houses to rubble, sent trees and cars flying.
It wasn't the burst of gamma radiation either. It's the dust that'll slowly kill you, tiny irradiated specks that'll turn your organs into liquid, but not before your skin starts looking like that of a zombie, you hair falls off. And there's nothing you can do.

“Co to má znamenat?”
Uprostřed pokoje stály dvě děti, sourozenci. Kolem nich byla spoušť - na zemi ležela rozbitá skříň, na kousky roztříštěný porcelán a z vazeb vyvrácené knížky.
“Hráli jsme si na horolezce, ale přišla na nás lavina!” začala holčička.
“Nic nechci slyšet,” umlčel je otec. “Jdeme!”
Vyvedl je ven a přes dvůr do kůlny.
“Tady si můžete hrát dosytosti, když něco rozbijete, nic se nestane.”
Vrhl na ně ještě jeden přísný pohled, zabavil ze špalku sekeru a odešel.
Děti se na sebe moment dívaly, potom se chlapec usmál a z kapsy vytáhl krsbičku zápalek.
“Budeme si hrát na hasiče?”

"Garak. No."

"But think of the advantages."

"Please explain the advantages to me."

"Well, for one," Garak sipped his tea thoughtfully, "it would be quite cheap to fill the entire station. And quick!"

"Yes," Julian said through clenched teeth, "that's the point."

"You must admit they are much less messy than those other creatures - what did you call them?"

"Bunnies. And they are traditional."

Garak clicked his tongue. "Traditional. Honestly, it's an enlightened century. Besides, from what I've read, they reproduce rather quickly, too."

"Garak," Julian exploded, turning heads around their table, "we are NOT using tribbles as Easter decorations!"

Bylo slunečné dopoledne a Artur ho trávil na zahradě. (Zejména proto, aby nemusel být v domě s Muriel.) Ztráta zaměstnání a následné období nečinnosti ho přivedly na nápad, jak se udržovat v psychické i fyzické kondici. (A nemuset vídat Muriel.) Začal se naplno věnovat zahradničení. Během prvních dvou jarních měsíců vyrostly kolem Doupěte skleníky, které se během léta úspěšně plnily chutnou zeleninou. Záhony růží by mu mohl závidět leckterý soused. (Kdyby v okolí nějaký byl.)
Jediné, s čím se musel pravidelně potýkat, byli trpaslíci. Malí bramborovití mužíčci, obvyklí škůdci.
Do roku 1998 vymyslel Artur 1565 způsobů, kterak usmrtit zahradního trpaslíka.

Člověk hříšný hrůzou trne
Na zádech si nese viny
V Jeho očích nepatrné
Smazaly je Jeho činy

Ježíš Kristus zachránil nás
Vysoká však byla cena
Zemřel a nyní je vzkříšen
Jásej, smrt je poražena

Člověk smutní ze svých chyb
Už mu ale neškodí
Každý, kdo chce žíti líp
Křtem se znovu narodí

Ježíš Kristus zachránil nás
Vysoká však byla cena
Zemřel a nyní je vzkříšen
Jásej, smrt je poražena

Člověk klesá tíhou hříchu
Čeká někde záchrana?
Třetího dne v mrtvém tichu
Zní radostné Hosanna!

Ježíš Kristus zachránil nás
Vysoká však byla cena
Zemřel a nyní je vzkříšen
Smrt je poražena

Tadeáš spal na gauči po dlouhé noci. Vyváděli spolu s Lucinkou až do rozbřesku, kdy konečně šli spát - k velké radosti sousedů. Lucinka ležela v posteli na peřině. Po tom všem, co se v tom pokoji v noci událo, už měla před usnutím sílu jen na rozplácnutí se.

Sluneční paprsky ale dávaly svouji přítomnost jasně najevo. V bytě stoupala teplota a postupně se oba probudili. Postupně pomalu otevřeli oči a začali se protahovat. Byla tam i snaha o komunikaci ale nebylo jim rozumět.

Přišel čas reflektovat noční aktivity. Granule byly všude. Škrabadlo vysklilo skříň. To bude jejich člověk zas rozladěný..

Když je vám osm a celý den s kamarádem lítáte na košťátcích (samozřejmě s dětskou pojistkou), honíte trpaslíky nebo hledáte škrkny, není divu, že dostanete hlad jak vlk. A protože domov Weasleyových byl blíže, vydali se Arthur s Xenem k nim domů.

Museli být opatrní. Do večeře zbývalo něco přes hodinu, to by se mámám nelíbilo, kdyby nejedli. Jenže hlad byl opravdu velký a v kuchyni Weasleyových voněly čokoládové sušenky. Snad by si jednu nebo dvě mohli vzít.

Cedrella Weasleyová se spokojeně usmála, když se domem rozlehl vyděšený křik, a vydala se osvobodit přilepené chlapce. Ve výchově musí být důslednost