Tak snadné to mít nebudou!

„Co hodlají s námi činiti ti nevděční podivíni?“ pobouřeně zvolal Karel Martel, sotva za ním a mušketýrem zapadly dveře cely.
„Slyšel jsem slovo karanténa, můj pane. Na čtyřicet dnů nás zavřou, abychom nákazu nešířili.“
„Já nejsem chorý!“ zvolal rozhněvaný Karel.
“Ani já,“ odvětil mušketýr. „I slovo deratizace a převýchova jsem zaslechl. Přitom oni sami by léku potřebovali!“
„Ba věru, velmi chorý musí být tento lid, když muže od ženy poznati nelze. A nás by chtěli přizpůsobit obrazu svému? Nikdy, jakože je bůh nade mnou!“ zahřímal Karel.
„Nikdy! My se nedáme!“ zvolal mušketýr a tasil kord. „Rozkazuj, pane, ať slavně zvítězíme!“