Není úniku

Doktor obojího práva Michal Exner, kapitán, se dočkal vytouženého volna. Opustil svůj byt, kde ho mohli vyslídit jeho důstojníci, pro jistotu se vyhnul obvyklým kavárnám a pozval svůj nový objev, studentku filozofie s kaštanovým mikádem, na procházku do parku.
Konverzace se vyvíjela slibně. Vtom ke své hrůze spatřil, jak se po cestičce klátí povědomá postava, diskrétně předstírá zájem o kvetoucí tulipány a pohvizduje si jistou melodii.
Michal pochopil. Útěk ho nespasí. Smutně se slečně omluvil a předstoupil.
„Vražda,“ sdělil mu poručík Beránek a obrátil se k odchodu.
„Mám volno,“ zaúpěl kapitán.
„Vlček čeká v autě.“
„Zmije,“ zahučel Michal Exner temně.