Lidé se nemění

„Nemáte co na práci, Cameronová, že tu stojíte a koukáte na mě jako na boží dopuštění? Řekl jsem, ať uděláte lumbálku,“ ozval se House a zabodl do ní pronikavý pohled.
Zamrkala, otočila se a vystřelila z jeho kanceláře. Za rohem se zastavila s chutí si nafackovat. Proč podlehla dojmu, že by jeho srdce mohlo roztát a opětovat její city?
„A co sis myslela?“ zašeptala. „Že House jednoho krásného dne přijde a vyzná ti lásku? To je asi tak stejná pravděpodobnost, jako že se někdy potvrdí lupus.“
„Nikdy to není lupus,“ zaznělo jí za zády. „A teď běžte udělat tu lumbálku.“