Soumrak kouzel

Jitro je soumrakem kouzel. Les už není ani tak plný osidel jako breberek.
Snad proto měl cestou z něj sklony drbat se na hlavě. Stále ho překvapovalo, jak je holá. Jak nepodstatné má uši.
Tělo měl sladce rozlámané a rty rozechvělé, jako kdyby jimi popíjel… nektar… pravý božský nektar… kdyby nektar chutnal trochu jako pivo po zkoušce jejich hereckého spolku…
Ta nepopsatelná slast!

Nakonec onu touhu po čemsi neuchopitelném promítl do veršů.
Byly natolik špatné, že navždy pronikly do obecného povědomí Athéňanů, k jejich neutuchajícímu žalu i pobavení.
Dá se říct, že se Klubko dokonale podělil o své ztrýzněné nitro.