Ještě tam budem, všichni tam budem

Už nemohu nadále koukat. Stojím tu už víc než dvacet let a hněv ve mně vrcholí. Chtěl bych vykročit. Utrhnout se z bronzového piedestalu a s ohlušující ranou dopadnout na zem. S řinčením kovových bot vykročit po dlažbě skrz bránu pod vyděšenými pohledy turistů a stráže. Vystoupat po schodech do vlastního bytu, posílaje do okolí střepy mramoru bronzovými podpatky. Chytit podlého starce, zasedajícího v mém bytě. Vidět, jak jeho pohled vystřízliví zděšením. Cítit jeho smrdutý dech, jak orosí můj studený bronzový obličej. Chci na něj zařvat kovovým hlasem s řinčením bronzového jazyka o patro. Chci, aby přestal hyzdit mou zemi.