Nebudu lhát, v první chvíli jsem si pomyslela, že jsem s Lockhartem promarnila svou šanci u cestopisu, ale nakonec přišel i jiný nápad.
Jelikož jsem pozadu se čtením několik dnů, doufám, že podobné zpracování tu už není :)
Od doby, kdy vstoupil do kouzelnického světa jako malý jedenáctiletý kluk, vždycky si na něj někdo ukazoval. Ať už v obdivu nebo posměchu, nikdy mu to nebylo příjemné.
Žil na výsluní, a přesto ve stínu. Ve stínu Voldemorta, ve stínu svých rodičů, ve stínu věštby.
A když bylo po všem, přál si, aby mohl konečně žít jen tak sám pro sebe a pro svou rodinu.
Chlapec, který přežil. Vyvolený. Ten, který definitivně porazil Vy-víte-koho.
Měl tolik jmen a přisuzovali mu tolik zásluh.
On ale ve svém srdci po tolika letech toužil po jediném právu: Aby lidé zapomněli jméno Harry Potter.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A tomu bych i hodně věřila.
Kleio
A tomu bych i hodně věřila. Moc krásné.
(A jdu si dohledat Lockharta.)
Děkuji :)
Saphira
Děkuji :)
Rozhodně, většinu času mu to
Esclarte
Rozhodně, většinu času mu to šlo na nervy a teď by určitě měl rád konečně pokoj.
Já se mu vůbec nedivím.
Saphira
Já se mu vůbec nedivím.
Vlastně je to hodně smutné a
kytka
Vlastně je to hodně smutné a dost pravděpodobné.
Jo, to je přesný. On nikdy
Owes
Jo, to je přesný. On nikdy nestál o slávu a vždycky chtěl jen normální život. Moc hezky napsané.
Já ho teda nemám moc ráda,
angie77
Já ho teda nemám moc ráda, ale tohle na něj asi sedí...
Děkuji, to je krásně sepsáno
Faob
Děkuji, to je krásně sepsáno i pro slabého znalce, ano, ano, takhle to jednoznačně dává smysl!