Do nebe

Bylo mu pět. Hrál si v podkroví s vojáčky, napodoboval tátu.
„Jak to jde?“
Pousmál se a vysvětlil mu průběh bitvy.
Otec si s ním hrával často… vlastně každý den. Vrátil se. Máma říkala, že už nikdy nepřijde, že je v nebi, ale je tady.
„Je čas,“ řekl a vstal. Chlapec zakroutil hlavou. „Nechci, musím dávat pozor na maminku.“
„Budeme na ni dohlížet z nebe.“ Vzal ho za ručku.
Prošli kolem spousty lidí v černém a mířili ke dveřím, když spatřil sám sebe… ležel v rakvi, obklopen mámou a babičkou.
Rozbrečel se, když jej pohlcovalo bílé světlo. "Né, chci zpátky."