Společné trable

"Pročpak jsi přišel," uvítala bludička hastrmana hned na zápraží. Vodní můžík jen tak pokrčil rameny a pozval se sám dovnitř.
"Stojí to za prd. Nikdo už ven skoro nechodí a k vodě ještě míň. Ty to máš nejspíš podobně, tak jsem přišel na kafe. Tuhle jsi mě na něj zvala, nepamatuješ?"
S bledou tváří pozorovala, jak se jí podlaha začíná hemžit kapkami vody z vodníkova fraku. Zrovna když zavírala dveře, usadil se do proutěného křesla.
Vrz.
"Měla jsem za to, že jsem je promazala," povzdychla si.
"To nebyly dveře. To mí revma. Vlhko mi nedělá dobře, přitom bez něj nepřežiju."