Jura

Nemyslel si, že je hloupý, a Juru nepovažoval za chytrého; v obojím se mýlil. Kdo by řekl, že prosťáček, dobrý k drhnutí podlah a míchání krupice, si čítává si v Koraktoru v černé světnici? Krabat si vzpomněl, jak ho mistr ponoukal, aby Juru zbil bičíkem – hlupáka bez zastání, osamělého, pohrdaného.
Jura byl však moudrý. Dal Krabatovi naději, varoval ho, ukázal cestu, byť nebyla bez nebezpečí. Sám, jak si Jura hořce přiznával, neměl šanci z mlýna uniknout. Na něj žádná dívka nemyslela, ani on na žádnou.
To, co v srdci cítil ke Krabatovi, pomoci nemohlo.
Mlýn na blatech bude jeho hrobem.