Text je pro jistotu zneviditelněný, protože si myslím, že by to pro některé mohlo být hodně velký trigger.
sebepoškozování
Slíbila jsem si, že už to neudělám.
Je mi až k smíchu, jak snadno se slib dá porušit.
Příležitostí je milion. Selhání, domnělé selhání, vnitřní bolest, která se už nedá vydržet…
Mohla bych třeba bušit do stromů, až si sedřu kůži z kloubů, nebo je snad zkusit objímat, ale v tom není takové kouzlo.
Rány se zahojí, bolest duše se vrací. Někdy tak moc, až mi to vyrazí dech.
Jizvy vyblednou, ale zůstávají jako připomínka. Tichá výčitka. A občas pokouší. To když už se ten chaos uvnitř nedá snést.
Nejsem vyléčená. Chtěla bych být, ale nejsem.
Odvykat budu možná navždycky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-(
Aries
:-(
Ach ne. :(
Kleio
Ach ne. :(
Ale existují i dobré konce
Aveva
Smutné. A hodně realistické.
Banepa
Smutné. A hodně realistické.
Už podle názvu mi bylo jasné,
Esti Vera
Už podle názvu mi bylo jasné, o co půjde, přesvědčivě jsi to napsala. A musím říct, že je mi v tomhle hodně blízký koncept zotavení (nebo spíš zotavování), protože i když člověk možná nikdy vyléčený nebude a ty jizvy nikdy nezmizí, může se z toho všeho pomalu zotavovat - a v tom vidím jistou naději.