Vítejte v chodběsnění

Ocitly jsme se v chodbě snění. Věděly jsme to, nikdo nám to nemusel říkat. I kdybychom si náhodou nevšimly, že fyzikální zákony si tady dělají, co chtějí, na stěně byl rezavými hřebíky přibitý nápis „Vítejte v chodběsnění“. Vynechanou mezeru jsme ignorovaly, i když nás na chvíli napadlo, jaký by asi byl chod běsnění. Určitě víc nebezpečný než taková chodba snění.
„Je tu někdo?“ zavolala jsem.
Odpověděl skřípavý hlas: „Pojďte dál. Pán vás očekává.“
„Kdo jsi? Kdo je tvůj pán?“ zeptala se má společnice téměř tak vyděšeně, jak jsem se cítila já.
„To už se nedozvíte. Běsní. Prý vás obě sní.“