Srdce a struny

„Proč?“ Učedník se tázal svého mistra. Leštil harfičku a mudroval. „Proč zrovna srdce? Proč bolí, když dojemnou píseň hrajeme? Proč se chce při dobrém konci štěstím rozskočit? Proč buší jako splašené, když mám strach a netuším, zda couvnout nebo pokračovat?“
Bard Bracy ho mlčky pozoroval při práci. Šestnáctá struna…
„Proč ho hudbou ovládáme a proč si stejně dělá, co chce samo?“
Sedmnáctá struna. Poslední. Učedník byl s prací hotov.
„A proč je vůbec tady?“ Přiložil si dlaň na prsa a vzhlédl.
Bard Bracy se usmál. Natáhl ruku. „Protože si vždycky musí vybrat. Nahoru k rozumu nebo dolů za svou touhou.“