Záviděla těm, kteří své hranice nikdy nepoznají. Ona si také dlouho odmítala přiznat, že na ně narazila. Tohle přece mělo být štěstí. Jaké jiné si mohla přát? Jaké uspokojení jí mohla nabízet samota a cizí myšlenky na papíře?
Říkali o ní, že se rozhodla opustit svou rodinu. To ale nebylo fér. Nerozhodovala se jednou. Copak si myslí, že ji to nenapadlo už před svatbou? Tohle ale mělo být štěstí a ona se pokaždé rozhodla se o něj snažit. Pokaždé se znovu rozhodla spát se svým mužem. Mít děti.
Teprve poté se rozhodla jinak. Laura Brown nasedla na autobus do Kanady.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
(by the way, Carmen, ať tě
Iswida
(by the way, Carmen, ať tě ani nenapadne poslední větě přikládat jakékoli mimotextové souvislosti!)
(Nenapadaly, dokud jsi to
Carmen
(Nenapadaly, dokud jsi to explicitně nenapsala.:D)
Huh. Mě ten její příběh svým způsobem prostě vždycky děsil.
(Vystihla jsi to.)
Brrr.
neviathiel
Brrr.
Tady by se hodila i Krutá realita. Bohužel. Kolik takových je, které nikdy z toho kolečka neodejdou...