Může být absence hlasů z hlubin naplněním tématu?
Já bych to chápal jako neexistujícího filozofa v existujícím světě...
Ozvěny posledních tónů jeho nejlepší písně dozněly pod chladnými kamennými klenbami Hádu.
Zvedl oči od lyry k šedé tváři zdejšího panovníka.
Tekly po ní slzy, Persefona po jeho boku plakala dojetím.
"Jděte," řekl bůh dutým hlasem, "ale pamatuj, že musí jít deset kroků za tebou. A pokud se za ní jen ohlédneš, zůstane tu a setkáte se, až sem přijdeš nadobro."
Eurydičina kůže byla chladná jako všechno tady, ale věděl, že pod ní zase bude teplo.
Pustil její ruku a vyrazil směrem vzhůru.
"Jsi tu?"
"Deset kroků za tebou, lásko."
Ucítil na tváři otcovy sluneční paprsky.
"Lásko?"
Ticho.
Ohlédl se.
Orfeus, syn smrtelné ženy a multiboha Apollóna, byl nejlepším hudebníkem řeckých mýtů, tóny jeho zlaté lyry (darované otcem) dokázaly krotit počasí i zvěř.
Jednoho dne Orfeovu milovanou ženu Eurydiku ale smrtelně uštkla zmije. Ze žalu nad její ztrátou Orfeus rok živořil nemoha hrát ani zpívat a trpěli tím bohové, kteří jeho hudbu milovali.
Vyzván svým otcem aby neztrácel naději, vydal se Orfeus do podsvětí, kde hudbou uplatil všechny zdejší strážce od Kerbera přes Chárona.
Nakonec dokázal přesvědčit i vládce podsvětí Háda, který Eurydiku propustil pod podmínkou, že Orfeus dokáže svou důvěru v ní (i v poctivost podsvětního boha) a odejde, aniž by se po ní ohlédl.
Orfeus selhal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
netrvalo dlouho a byl zpátky
Aries
netrvalo dlouho a byl zpátky
Krásné. Jedna z mých
kytka
Krásné. Jedna z mých oblíbených řeckých bájí.
Děkuju:)
Šmelda
Děkuju:)
Tohle mi vždycky lámalo srdce
Kleio
Tohle mi vždycky lámalo srdce.
Mně taky
Šmelda
Mně taky