Chvěla se, když chtěla

V rukách mých pohlcená ležíš, spíš.
Jsem tvůj princ, když takhle sníš a prosekal jsem se růžovým houštím až k tvému srdci.
Políbím tvé rty, které jsou k smrti ledové. Jak moc dlouho spala si, princezno.
Mé rány na rukou se sotva hojí a ty trny stále cítím.
Bodají mě při každém dotyku tvého těla.
A tak moc ses chvěla, když pohlcená mnou si býti chtěla.

Líbal jsem celou tvou krásu a ty otevřela si mi všechny své kouty.

Růženko, už nespi.
Jsem ten, kdo ti pomůže k rozkvětu.
Poupátko překrásné nech mě okusit.

...a měli hodně dětí a žili...