Pohádka

Vynálezce: Právě testuji tichý buben. Perfektní pro medvědy, kteří chtějí bubnovat a přitom nerušit hnízdící sýčky.

Medvěd: My většinou nebubnujeme. Spíš tancujeme. A jíme. Hlavně borůvky.

Vynálezce: Mám nový vynález, jsou to borůvky v prášku. Stačí nasypat do vody a máte les v hrnku!

Medvěd: Pane, pane, pojďte si hrát! Věda je fajn, ale kotoul je kotoul!

Vynálezce: Hrát si? Hm… naposled jsem si hrál v roce 1897. Skončilo to výbuchem nafukovací harmoniky.

Medvěd: Tak pojďte, já budu opatrný. A když se ztratíte, najdu vás po čichu!

Vynálezce: Dobrá. Ale žádné hry s magnety!

Medvěd: A potom si dáme borůvky!

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane..."

Najednou hlasitě zahřmělo.

***

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane."

Najednou hlasitě zahřmělo.

***

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

"Jsi krásná, mladá a laskavá. Všichni tě mají rádi a snaží se tě celý tvůj dosavadní život ochraňovat. Patříš k nejvíce bohatým a vlivným lidem ve známém světě. Máš nejlepší vzdělání, jakého můžeš v současné době dosáhnout. Jsi ambiciózní a víš, že život není jednoduchý. Víš, že tě čekají těžké časy. Musíš to vědět, protože ti to všichni opakují už od prvních krůčků tvého života. A teď k tomu všemu jsi i na prahu dospělosti a ta osudná chvíle je již tady."

"Tak, kde se vidíš za 5 let, Růženko?"
"Ehm..." zamyslela se Růženka a pohlédla na postel vedle kolovratu.

Chlapec v poušti. Kolem jen písek a za ním další písek. Slunce pálí. Je bezvětří.
Chlapec kreslí prstem do písku.
Nakreslí květinu. A druhou. A celou rozkvetlou louku. Okolo keře, stromy. Ptáky, laně, a jednoho šnečka.
Doprostřed louky nakreslí dívku. Vlasy má rozevláté tancem, sukně rozvířené. Směje se a rukou kyne ve zvoucím gestu.
Chlapec pokleká vedle dívky. Písek pije slzy. Zvedá pohled ke Slunci a modlí se za záchranu.
Našli ho druhý den. Ležel na písku, prsty se dotýkal nakreslené dívčiny ruky. Byl mrtev. Noci na poušti jsou neúprosné. Přijal její pozvání a teď už tančí v rajské zahradě.

"Co proti němu máte? Jste tak xenofóbní," prohlásila naštvaně vnučka.
"Miláčku, tak to přeci není," chlácholila ji babička, "nehodíte se k sobě. Tohle neskončí žádným 'žili spolu šťastně až do smrti'."
"Ale já ho miluju! Ty jeho oči..." rozplývala se dívka.
"Podle mě jsou trošku moooc velké, spíš by potřeboval vyprášit kožich, mizera. Takhle klamat mladý holky," zamumlal soused hajný.
Dívka ho zpražila pohledem: "Vy máte asi patent na rozum, co? Asi jste tuhle pohádku slyšeli už stokrát, blablabla."
"Karkulko Červeňáková! Uděláš, co jsem ti řekla," dopálila se babička.
"A ne! Vlka si vezmu!"
"Jen přes mou mrtvolu!" zvolala babička.

Matná zář svíčky osvětlovala spokojenou tvářičku spícího novorozence. Nad kolíbkou se skláněly tři stařenky.
"Nebudeš moc chytrý, zato budeš spokojený," pronesla první.
"Oženíš se s ošklivou, ale hodnou ženou," pokračovala druhá.
"Budeš tesařem a na pile přijdeš jen o dva prsty," dodala třetí.

Na schodech z půdy se ozval dupot, pak do místnosti vrazili rozrušení rodiče.
"Tohle má být nějaká sudba? Koukejte to změnit. Z našeho Cristiána bude přinejmenším hrabě!" spustila matka.
"Sudbu přeci nemůžeme změnit," chlácholila ji první sudička.
"Podívejte, každý nemůže mít velkolepý osud," přidala se druhá.
"My hrabata stejně neděláme, jsme sudičky modrých límečků," pokrčila rameny třetí.