Co visí ve školním depozitáři

"Strejdo!" křičel malý Toník, sotva zahlédl Daniela von Draka, který se právě vrátil ze školy. Vběhl mu do náruče. "Ty jsi visel v práci?" vyptával se.
"Ne, proč?" vypravil ze sebe kantor, zatímco vyrovnával náraz dětského těla.
"Maminka žíkala...," protáhl chlapeček a Daniel pochopil, že si Toníkova matka zřejmě posteskla nad dlouhými hodinami, které trávil v práci po skončení výuky.
"Víš, Toníku, já pracuji ve škole. Tam máme takovou velikánskou místnost. Říká se jí depozitář, ale to je těžké slovo, takže raději říkáme sbírky," vysvětloval Daniel chlapci.
"De-depožitáš. A tam ti něco visí?" ptal se Toník dál.
"Pavučiny. Netopýři. Poplašňák."