Lež

"Lež má krátké nohy." Řekla paní učitelka další přísloví. Péťa jí ale poslouchal jen jedním uchem a vůbec nevěděl o čem mluví. Díval se z okna a než hodina češtiny ho víc zajímalo oranžové listí, pomalu se snášející k zemi.
Tahle věta ho, ale zaujala. Začal si představovat, jak se pan Lež promenáduje po městě a cupitá svými maličkými nožičkami, vedle vysoké paní učitelky. Na sobě by měl takové kalhoty, jaké měly panenky Péťovy sestry a boty by měl velké, jako pro mravenečka. Vypadal by přesně, jako skřítkové, nakreslení v knížkách, nebo trpaslík, který doma Péťu pozoruje z květinového záhonu.