Nebojte se rozkvést

Dorianova zimní zahrada propouštěla přes hustý porost jen úzké pramínky světla. Ty občas uhodily jeden z velkých krystalů, které visely u stropu a rozložily se tak do duhových barev.
"Květiny jsou sobecké, Basile," řekl Dorian, když procházeli zahradou. "Vidíte, jak se všechny klaní ke slunci? Nezajímají se o ostatní. Nebojí se prospívat, i když tím utlačí jiné. Protože, když ne..." Dorian sáhl pro uvadlé poupě. Utrhl ho a rozdrtil ho v dlani. "Budou jen pouhým stínem. Nepřežijí."
Basil ho chvíli pozoroval. Váhal. Věděl, co se mu tím Dorian snaží říct.
"Nebojím se," zašeptal a naklonil se k Dorianovi pro polibek.