DMD Bonus č. 5 pro 17. 4. 2022.

Dracovi se ulevilo, když zjistil, že Harry vybral dobrou a útulnou restauraci.
Atmosféra u stolu byla otevřená a plná příslibů.
Hned na začátku se dohodli, že nebudou mluvit o práci a po chvilkových rozpacích mezi nimi hovor proudil zcela přirozeně.
Všechno šlo nad očekávání dobře. Draco odhodil počáteční obavy (zahrnující například strach, že si z něj Potter zase dělá blázny, nebo pochybnosti o tom, jak moudré je začít si se svým nadřízeným) a v Harryho přítomnosti jenom kvetl.
Jejich prsty na stole se několikrát letmo dotkly...

Dostali se přesně do půlky hlavního chodu, když je přerušilo oznámení o páté oběti.

K nečekanému skandálu došlo během medailového ceremoniálu po dnešním závodu v běhu na lyžích. Ovčí reprezentantka, jež skončila na třetím místě, stihla ještě před společným focením zkonzumovat kytici růží, kterou dostala. Následně se pokusila obrat o květiny i vlčici, která závod vyhrála.

Ovce se za své chování posléze omluvila. „Měla jsem hlad jako vlk,“ vysvětlila.
„Já bych žádný salát nejedla,“ zkritizovala vítězka závodu necitlivé přirovnání. „A jak by to vypadalo, kdybych hlad neovládla já?“

Z chování sportovkyně byl zmatený i její duchovní doprovázející. „Když říkám svým ovečkám, aby naváděly své okolí na cestu ke spasení, rozhodně nemluvím o květinách,“ poznamenal.

Prameny Šumavy vysychají,, řekl mi hejkal.

"To určitě dokážu!" Markéta nadšením vibruje. "Jen potřebuju víc moci."
Měřím si ji, zázračné dítě prolétávající kouzly, jejichž složitost ani nezná.

Nejsem si jistá - ale nechci ji zklamat.
A nechci, aby viděla následky mého čarování.

Podávám jí hůl a její oči zazáří. Zkušenou rukou vysypává kruh, vybírá byliny.
Závan její magie je silný jak vichřice, jak ptačí hejno.

Nejprve moc z hole čerpá jako klidnou řeku. Náhle zpanikaří, přehrada se protrhne, magie ji zaplavuje a ona se ztrácí. Vítr zaduje zuřivým poryvem.

Nadechuji se. Přímým řezem čiré síly přerušuji její zakletí - následky vem čert.

Fox and Squirrel sat at a table in one of their favourite pubs near HQ. Tiger dragged Raven in, sat him down and put fresh pints in front of both of them.
"I heard your lady came back," Fox said with a wink. "She's got more lives than a cat..."
Tiger shot him a glare, but Raven just shook his head as he drained the pint in one gulp.
"I'm not sure she did come back this time," he gritted, but then clammed up again.
Squirrel clapped his shoulder encouragingly.
"Of course she did. Women change. That's what they do."

Karel Infeld Prácheňský poctil onehdy jedno pošumavské divadlo přijetím role kardinála Petra z Ailly, hlavního žalobce v procesu proti Janu Husovi ve stejnojmenné historické hře. Cestou na štaci se bohužel nachladil, což mu ztížilo nejen studium role, ale i využití jeho oblíbeného záchranného divadelního prvku:

"Tvé bludy byly vyvráceny a tvá vina jasně prokázána. Nahraný jsi, Jene Huse!"

chvíle ticha, ostatní herci strnuli

"Na palici! Ano, tam ti nasadíme kacířskou čepici."

opět ticho

"Čmáranicí! Ano, tou jsou tvé spisy, Huse!"

ostatní herci se ošívají, kardinál popochází

"Náhradníci!"

kardinál nervózně pohlédl do zákulisí

"Na hranici! Ano, na hranici s tím heretikem!"

Zrzavé vlasy i ochlupení po těle mělo být jeho poznávacím znamením.
Bylo možné, že si slepý otec opravdu jeho paži spletl s kozlí kůží?
Nebo v tom hrálo roli spíš to, že otec vidět nechtěl?
Mohlo za to proroctví, které vyslechla jeho matka ještě než se s bratrem narodili?
Nebo to byla jeho chyba ve výběru nevěsty?
Proč se obrátili proti němu?
Měl dvacet let na to o tom přemýšlet.
Vychladnout.
Věci napravitelné napravit, potupu odpustit...
A priority srovnat.
Věděl, že nebude patriarchou. A věděl, že už mu to vlastně nevadí.
Vlastní ruce ho živily vždycky, uživí ho i teď.

Ukázal mu co a jak. Ondřej neměl žádný ostych; vzal Vladimíra do učení, a ten nebyl o nic horší než horlivý sedmnáctiletý kluk, před kterým leží všechny chutě světa.

Duchovní autorita, a přitom takový žáček.

Vypustil duši, klesl na Ondřeje a zdálo se, že tak bude ležet celá tisíciletí jako Sfinga v Gíze.

„Proč se směješ?“
„Mám radost. Lidi se smějí, když mají radost, Vláďo.“
„A nebylo to… no, málo?“
„Bylo to skvělý,“ pohladil ho po minutovém koitu.

Místo poděkování ho Vladimír prudce, neobratně políbil na ústa – jako by chtěl spíš pokousat nebo sníst.

Duchovní autorita, a přitom takový hrubián.

Temnota, jež zdála se věčná
ustoupila Úsvitu nového dne
jako jiskřička naděje na obzoru
láká tě z tvého úkrytu

Skořápka praskla, bojíš se
že tě zašlapou
udusají tvoje sny
jako už tolikrát

Jsi jako semínko, klíčící
v hřejivém lůně Matky Země
znáš své kořeny
jsou pevné a hluboké

Pojď vstříc Světlu
uchop svou naději
poprvé v životě
dojdi snů naplnění

Chvěješ se strachy, vzrušením
naplň Srdce odvahou
vykroč z Temnoty
v ústrety Životu

Prorážíš hlínu, okovy padají
poprvé v životě
dýcháš čerstvý vánek Svobody
Stínů již není

Nasaď si korunu
jako nejkrásnější růže
obrať se ke Světlu
Neboj se rozkvést

Když Fleur Delacour přijímala práci v bance u Gringottů, představovala si to jinak. Ač čtvrtinová víla, skřeti se jí příliš nezamlouvali. Už to chtěla vzdát, když jednoho dne poznala Billa Weasleyho. Pracoval jako odeklínač a v její přítomnosti se choval až neuvěřitelně přihlouple. Spadla do toho, zamilovala se do něj, a ač se ze začátku bála, nakonec pookřála, rozkvetla, a Billova rodina ji příjala víc než srdečně.

Svého zrzavého prince si krásná víla nakonec vzala. Proslýchá se, že po bitvě o Bradavice měla Fleur s Billem tři po vědomostech bažící ratolesti. Už se nebála být sama sebou. Nebála se… kvést.