Rozebírají tě na kousky. Bílé pláště, barevné pilulky, hrstka ospalých na prohlídce bez zájmu. Seberou ti všechno. Dají jen řád, dny skryté za mříží a kouřovým sklem.
Postavy přechází, mluví a mluví, hlasy střídají hlasy. Rozkládají tě. Rozkrádají.
Démoni neexistují, opakují trpělivě. Nevěříš jim, víš, že lžou. Sebrali ti je. Sebrali všechno. Chemie se neptá na dobro a zlo, s ďáblem odešel i anděl strážný, zůstala prázdnota. Sebrali ti tebe, každý kousek trápení, ale taky sílu s ním bojovat. Možnost prožít si život až na dřeň.
Nenávidíš je. Mlčíš, čekáš. Doufáš, že jednou se třeba někdo zeptá…
Jak ti je?
Mám za sebou dneska tříhodinovou přednášku o psychiatrii, tak to nějak muselo ven. Na vině je také Skácelova báseň Andělé a návštěvy za kamarádkou na dětské psychiatrii.
ANDĚLÉ (Jan Skácel)
Jestli vám vydám všechny svoje čerty
Odejdou s nimi moji andělé
Zůstanu sám a bude mi to líto
A ptát se budu kde je naděje
A marně za mne z rozbořených zvonic
Dřevěné zvony budou vyzvánět
Zelené sněhy nedosněží
Andělé bílí nevrátí se zpět
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hodně působivé samo o sobě a
Aplír
Hodně působivé samo o sobě a ještě umocněné tou básní.
Jejej, tragické. Moc dobře
Esclarte
Jejej, tragické. Moc dobře napsané.
Působivé a ošklivé. Naděje je
Julie
Působivé a ošklivé. Naděje je na konci jen trošičku, ale dobře, že tam je.
Děkuji všem!
Esti Vera
Děkuji všem!
<3 *vzdych* intenzivní
Keneu
<3 *vzdych*
intenzivní
Hodně silné.
Owes
Hodně silné.