Mít na růžích ustláno

Lawrence Alma Tadema: Heliogabalovy růže

Drabble pojednává o nejznámější epizodě ze života římského císaře Heliogabala, kdy tento císař zasypal své hosty takovou hromadou růžových plátků, že se někteří udusili.
Heliogabalus byl jedním z těch císařů, kteří mají u dějepisců špatnou povést, kterou způsobuje hned několik faktorů.
První je jeho orientální původ, Heliogabalus pocházel ze Sýrie a Římané měli obecně k lidem z východu negativní postoj a připisovali jim všeobecnou morální špatnost. Kolovaly tak fámy o Heliogabalově homosexualitě, sexuální promiskuitě (měl se prý i jako císař věnovat prostituci) a obecné změkčilosti.
Druhý důvod byl ten, že Heliogabalus obecně do římské společnosti nezapadal. Než se stal císařem, sloužil jako kněz syrského boha Elogabala, jehož jméno bylo pořečtěno na Heliogabalus a následně kvůli tomu byl Elogabal proměněn na božstvo sluneční. Ani jako císař se Heliogabus svého boha nevzdal, chtěl ho prohlásit za nejvyšší římské božstvo místo Jova a sám místo tógy nosil kněžský oděv.
Třetí a zásadní důvod je ten, že Heliogabalus vládl začátkem třetího století, kdy císaři neměli dlouhé trvání. Jeho předchůdce byl zavražděn (po tom, co svrhl a nechal zabít svého předchůdce) a svržení a smrt čekaly i samotného Heliogabala.
Čtvrtý a poslední důvod je ten, že v době jmenování císařem bylo Heliogabalovi čtrnáct. V době smrti mu bylo osmnáct.

Zmíněné garum je nejoblíbenější římský kondiment, jenž byl založen na fermentovaných rybách.