Testament

Zvony hlaholí, zvony jásají, zvony zpívají. Radost světlého Kristova vzkříšení zšedne v kouři papiros a beznaděje. Koňak je dopitý, lahev prázdná, zbyl stakan vodky v plesnivém pokoji a jedna kulka v revolveru. Trpký smích se zlomí v kašel, suchý jako opilcovy dásně, krev se rozstříkne na papír, bílý pro poslední pořízení. Co lze ještě komu odkázat?
Mrtvé matce prokletí – za všechnu její necitelnost.
Děvkám peklo – za všechna lhostejná objetí.
Pozůstalým dluhy – za všechny prohýřené noci.
Krčmářům pohrdání – za všechny vypité i nevypité lahve.
Jedna kopějka pro Převozníka – za nejdelší cestu.
„Ďas aby spral toho parchanta zvonickýho,“ je jeho poslední modlitbou.