Z divokého příboje

Konečně se zastavila
Stojí
Přespříliš intenzivně tak dlouho žila
Najednou nadešlo, čeho se bojí
Ne, že by měla málo sil
Že by chyběl směr
Že by snad ztratila z dohledu cíl
Spíš pochopila
Že to jde i jinak, než jak dosud žila
Tiše se směje
Čemusi
Už ví, že může, ale nemusí
Svinula plachtoví
A přirazila přídí ke břehu
Může si vydechnout
Nebýt chvíli ve střehu
Přestala utíkat
Už neprchá sama před sebou
Život je unikát
A teď ví, že ho nepromrhá sledováním mraků
Nebo hlazením mechu
Může se zastavit a spočinout
V rytmu vlastního dechu
Doopravdy a plně procitnout