DMD č. 4. pro 4. 4. 2024. Téma: Spustit kotvu

Dvoučlenný raketoplán se nebezpečně řítil k zemskému povrchu.
Dvojice pašeráků bojovala s řízením, aby udržela stabilní dráhu.
„Sakra, odpálili modul automatického přistání,“ konstatoval jeden při bližším pohledu na potrhané kabely.
Druhý ho poslouchal na půl ucha. Měl co dělat, aby nenarazili do blížících se skal. „Čekal jsi, že vyrabování měsíční základny bude jednoduché?“
„Dělej něco!“
„Snažím se… pozor! Vypouštím kotevní svorky!“
Z podvozku okamžitě vystřelili dvě ocelová lana. Zabořili se hluboko do jedné z hor.
„Nyní přiblížení.“
Lana se začala navíjet a raketoplán táhlo k zemi. Se žuchnutím sklouzl po kamenitém povrchu.

„Nevíš, kde jsme?“
„Podle GPS? Někde v Alpách."

"Jestli Buckingham zakotví v la Rochelle, celá věc se protáhne!" prskal kardinál a nespokojeně si přeměřoval neklidné moře i lopotící se dělníky.
"Moře je v zimě dost špatný, spíš tu zakotví muňky," odfrknul si Treville, který stál vedle kardinála na základech vznikající hráze.
"Kapitáne, já nepochybuji o schopnostech naší armády chytit jakoukoliv otravnou nemoc či parazita. Naopak by mě překvapilo, kdyby v tom vaši muži nevyhráli na celé čáře."
Treville se začal smát.
Kardinál po něm hodil naštvaným, nechápavým pohledem.
"Právě jste přiznal, že jsou mušketýři v něčem lepší," usmíval se poťouchle Treville.
"To nebyla pochvala!"
"Stejně to potěšilo."
"Mušketýři..."

Relé se skládá z cívky, kotvy a pružiny. Pokud přivedeme na cívku napětí, vzniká uvnitř magnetické pole. To si přitáhne k sobě kotvu, vyrobenou z magneticky měkké oceli. Druhý konec kotvy přitom oddálí kontakty, které držely sepnutý elektrický obvod. Když cívkou neteče proud, kotva se díky péru či pružině zvedne do původní polohy, kontakty se spojí a proud obvodem teče. (Je možná i obrácená konstrukce - bez napětí je obvod rozepnutý a pod napětím sepnutý.) A k čemu je relé dobré? Jako bezkontaktní vypínač a spínač. Najdete ho třeba ve starém vytáčecím telefonu nebo v proudovém chrániči. Ale o něm příště.

V přístavu Hanga Roa zakotvil malý výletní katamarán. Posádka čítala dvojici travel blogerů a muže, jehož potkali o tři týdny dříve ve městě Puerto Montt.
Při zpětném pohledu by stěží dokázali vysvětlit, co je přimělo přibrat k sobě na palubu –⁠⁠⁠⁠⁠ na dvacet dní dokonalé izolace uprostřed Tichého oceánu –⁠⁠⁠⁠⁠, docela cizího člověka
Zdálo se to správné. Vyzařovalo z něj něco… co by pro nedostatek přiléhavějších slov označili jako nejčirejší důvěryhodnost a charisma.
Zatímco pár dobrodruhů nadšeně pořizoval první záběry soch moai v povzdálí, Beránek a Syn Boží, král židovský, Spasitel tohoto světa vystoupil na molo a neslyšně se vytratil.

"I do," said Tal gently.
"I do," repeated Athlen.
Looking softly into each other's eyes, their hands tied together with a red ribbon. Everybody started cheering when they kissed. Their wedding was far from other royal weddings. It was small, on the beach. Neither of them was wearing shoes.
"Congratulations, Tally! Who would guess my little brother will get married before me?!" Garrett grinned and playfully elbowed Tal.
His wedding gift was a ship. Of course, it was. Tal didn't have the heart to tell him, he had enough of sailing for now. He wanted to stay anchored. To Athlen.

Jedním z problémů společné koupelny bývá, že je společná.
Pátá kolej anektovala umývárny od brzkého rána a nám zbyla k bohulibému účelu nejmenší místnosti v domě jen jediná.
A je nás tři. To je moc.
Někdo, jmenovat ho nebudu, je vevnitř a pilně pracuje. Ostatní dvě jsou venku, nezavěšují, jsou v pořadí...
„Už budeš? Potřebuju zalít kaktus!“
„Přepudrovala bych si nos.“
„Křížím nohy už věčnost!“
„Nastane potopa!“
Načež, když dojdou jiná slova:
„Teeeeess!“

„Uklidněte se,“ odpovím bohorovně z trůnu, „snažím se spustit kotvu.“
„Neříká se tomu spíš položit kabel?“
„Neruš ji. Pracuje na transatlantickém spojení.“
Jo, chce to další komůrku.

Trvalo to jen dva týdny a budoucí, pořád trochu nelibě páchnoucí, hostinec zel znovu prázdnotou.

"Moje mořské nohy už nejsou zvyklé na dlouhý pobyt na pevnině," vymlouval se Ed na palubě Pomsty. Stede chápavě přikyvoval. I od svých snů si potřebujete někdy odpočinout, zvlášť když jim stále ještě zatéká střechou.

O pár dní později se věci jako vždy zkomplikovaly.

"Spusťte kotvu!" hulákal Ed. Posádka okamžitě začala vykonávat horečnou činnost, jen aby po chvilce zůstala zírat na prázdný konec řetězu.

"Ona tu jaksi... není."

*

U opuštěného hostince se ozval podivný skřek.
Na zlaté jednorožčí noze přistál racek.

Kopec hlíny se pohnul.

Davos rozmrzele popíjel slabé pivo v přístavní hospodě v Panenském jezírku a přemýšlel jak z téhle šlamastyky ven. Už od začátku měl smůlu, když kvůli špatné sklizni koření v Pentosu stálo dvakrát tolik, co loni. Potom ho nachytala strážní loď z Města Racků a jejího kapitána musel uplatit čtvrtinou nákladu, aby neskončil v cele. Po zakotvení v Panenském jezírku pak zjistil, že Říční Krajiny pustoší válka, a že své zboží prodá jedině pod cenou. Za výdělek sotva doplnil zásoby, o splacení dluhů ani nemluvě.
Pak však zaslechl zajímavou zvěst: Bouřlivý konec je obležen. Tam se za jídlo bude platit zlatem…

“Země na obzoru!”
Španělská karavela zakotvila poblíž exotického pobřeží a malý člun s kapitánem přistál na pláži. Do písku zabodl vlajku a chystal se pronést krátkou řeč, zatímco jeho pobočník objev zanášel do mapy.
“Zabírám tuto zemi jménem Španělského království. Nechť…”
Nedořekl. Nad pláží zaduněl výstřel a kapitán se svalil do písku. Námořníci se rozutekli.
Od nedalekého stromoví se blížil muž v červeném kabátě a bílé expediční helmě, s dlouhou puškou v ruce.
“Zatracení katolíci, dostanou se úplně všude,” mumlal si pod knír. “Ale já jim ukážu, zač je chleba na výsostném území jejího veličenstva královny Viktorie. Jeevesi?! Potřebuji nabít!”