"... a do nekonečna tam vidíš táhnout se hlavy kopců pokryté temnotou lesa, v dálce sněhem korunované. Modrý jas nebes na obzoru přechází do mléčně bílé a právě tam, kde nespatříš pastviny ani domek uhnízděný pod lesem a neuslyšíš klapot sekery, tam nejsnáz cítíš jeho přítomnost."
Poslouchala, obraz před očima, nerovný úsměv na rtech.
"Odpusť, synku, ale kdopak leze po kopcích, aby pocítil sílu Ducha? Kdo hledá slovo tam, kde život nepromluví? Tak jako zde, i tam co vidíš je vposledku dílo Zlého, byť tvým očím lahodí. To v duších lidí tady dole, obehnána zídkami osobního kamení, se pase pravda boží."
Jsem odpadla s dětmi a stěží jsem se vyhrabala z peřin, abych cosi sepsala... představa byla lepší, než skutečnost, ale nedá se svítit. Tož trochu teologie před půlnocí, nu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to výborné
Aries
Je to výborné
To je zase naprosto
Terda
To je zase naprosto dechberoucí.
Máš můj obdiv, že jsi
Banepa
Máš můj obdiv, že jsi dokázala vstát a napsat to.
Tohle mi málem uniklo!
Kleio
Tohle mi málem uniklo! Nádhera.
A ani nevím, co se mi vlastně
Esclarte
A ani nevím, co se mi vlastně zamlouvá víc.
<3
Blanca
Moc pěkná teologie.
Já vám všem moc děkuju, divím
Zuzka
Já vám všem moc děkuju, divím se, že to tak působí. Ale rozhodně nemám námitky :)
asi budu taky muset zkusit
myday
asi budu taky muset zkusit odpadnout s dětma :) probrala ses ve formě, paráda