Poslouchám

Zpovědnice byla malá místnost s křeslem. Brumbálův výmysl, samozřejmě.
„Haló?“ zašeptal Harry.
„Poslouchám,“ ozval se kouzlem změněný hlas. „Svěř se zpovědnici.“
„Já už to nevydržím!“ vyhrkl Harry. „Nemůžu spát, nemůžu jíst, pořád na něj myslím. Ví vůbec jak je zatraceně sexy s tím vlajícím hábitem a hákovým nosem? Vysmívá se mojí jizvě a já jsem při tom vzrušený! Prosím poraďte...“
…
„Severusi, jsem vám opravdu vděčná za výpomoc,“ řekla mu Minerva ve sborovně.
„Vděk mě nezajímá,“ pronesl ledovým hlasem. „Nicméně uznávám, že je zde pár věcí, které by mě do budoucna zajímat mohly,“ řekl a jeho rty se roztáhly do úšklebku.