Ze země se nejí

Našel jsem ho zapadlý pod gaučem mezi chuchvalci prachu. Nejspíš už tam byl delší dobu. Nejdřív jsem ho chtěl vyhodit. Ale nakonec zůstal ležet na konferenčním stolku.
Byl to takový souboj mezi náma dvěma. Přihmouřil jsem oči jako ve westernovém filmu. Ani se nehnul. Pořád tam byl, drzoun. Slyšel jsem v duchu jeho volání.
"Sněz mě. Sněz mě. Jsem poslední."
Nechtěl jsem ho poslechnout. Říkal jsem si, že jsem silnější než on. Říkal jsem si to ještě dlouho potom, co se rozkládal v mém žaludku a začínala jízda. Některý věci se prostě nezmění. Bylo mi to jedno. Můj milovaný vicodínek.