Povaha existence

Otázka povahy existence příběhů je přinejmenším komplikovaná. Je jejich bytí definováno procesem psaní? Nebo je dáno to, co je čteno? Žijí příběhy v mysli svého autora, nebo je na svět přivádí až mysl čtenáře, který je z autorových slov rekonstruuje?
Jednoduchá odpověď říká, že obé je pravdou. Existuje cosi jako sémantické pole příběhu – prostor, který je vymezen jak tím, co jako daný příběh vnímá vypravěč, tak pojetím příběhu v rámci chápání čtenářů. Příběh by pak byl monstrem zrozeným z kolektivního orgasmu nad množinou slov.
Nicméně vyvstává tu problém – nerada se opakuji, ale jak jsem již poznamenala – jednoduché odpovědi bývají chybné.