Byli už za půlkou poslední skladby. Fear of the Dark. Bruce běhal po pódiu, povzbuzoval fanoušky, několikrát málem narazil do Stevea, ale Steve se mu vždycky vyhnul, dokonce ho lehce pohladil po rameni, když myslel, že ho praštil basovkou. Bruceovi to bylo všechno jedno, měl v sobě kvanta adrenalinu. Už se blížili ke konci. Ještě jedno sólo. A tak se Bruce rozběhl, vyskočil si na bedny uprostřed vpředu na pódiu a chtěl se sklouznout, jak to často dělá. Trochu to ale přehnal a sedl si na Marcela. Naštěstí mu neutekl jeho part. Slyšel ale jak se Steve vzadu směje. Idiot.
Aneb co by se stalo, kdyby jednou Bruce z těch beden sletěl dolů. Neříkejte mi, že se to ještě nikdy nestalo. Klouže se po nich pořád stejně. (Jestli se to někdy už stalo, tak mě prosím nezabíjejte, že to nevím, jsem v tomhle fandomu hrozně krátce a ještě všechno nemám nastudovaný).
Marcel - tak říká učitel našeho prvního kytaristy bednám Marshall. “Chtěl bych nosit Marcely” je jedna z jeho častých vět, protože v hudebce obvykle takhle kvalitní komba nemají. Mě se tenhle název prostě líbil.
Jen tak mimochodem, Bruce není květinka, ale princezna.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit