Tentokrát nenavazuje přímo na žádný z předchozích drablíků z této série.
Lucius seděl, v zamyšlení automaticky hladil Narcisin oblíbený šál. Jednu z mála věcí, která mu po ní zůstala… Neexistoval hrob, nad kterým by mohl truchlit – nebylo tělo, při útěku před hněvem svého bývalého pána neměl ani příležitost nechat jí vybudovat důstojný pomník.
Hovory s ní mu pomáhaly. I když její rady ne vždy poslechl. I když jí o některých věcech nechtěl či nemohl říct. I když si ji za její názory často dobíral.
Chyběla mu… Její úsměv, když ji něčím příjemně překvapil. Její roztomilé červenání, když nemluvil, jak se sluší na aristokrata. Její hrané rozhořčení, když ji nazýval křehkou květinkou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně smutné.
Profesor
Krásně smutné.
Díky
Luciuska
Díky
Vykreslila jsi krásný
Regi
Vykreslila jsi krásný nostalgický obraz. Vidím ho jako plátno impresionisty.
Díky... a věřím, že by to tak
Luciuska
Díky... a věřím, že by to tak mohlo i být...
Protože téma se přímo
Martian
Protože téma se přímo nabízelo, těšila jsem se, co napíšeš. Pěkné, moc pěkné. Taky věřím, že by to tak mohlo i být.
Já mám vlastně na Narcisu
Luciuska
Já mám vlastně na Narcisu hodně nevyhraněný názor, dost dlouho jsem ji brala spíš jen jako "Luciusův módní doplněk", ale díky některým povídkám mě začala víc zajímat.