Cenzura

Malý Artanáro polehával mezi štosy papírů a pečlivě vybarvoval kresby. Chůva si obrázky mlčky prohlížela. Princ jí nevěnoval příliš pozornosti.
„Tohle je jeho královské veličenstvo Fingolfin?“ optala se po chvíli.
Dítě zvedlo hlavu, chopilo se modré a začalo vybarvovat plášť jezdce na bílém koni.
„Jo,“ odpovědělo.
„A kdopak je tohle?“
„Tatínek,“ řekl Artanáro.
„A to vedle něj je maminka?“ ptala se služebná.
„Ne, to je přece strýček Maitimo,“ vysvětlil chlapec a začal postavě vybarvovat vlasy.
Příštího dne se chodbami Barad Eithel nesl umanutý dětský pláč.
„Copak se stalo, synáčku?“ ptal se starostlivě Fingon.
Artanáro zakřičel: „Chůva mi ukradla zrzavou pastelku!“