Obědová siesta

Odpolední siestou proplul mrak. Šedočerná vzpomínka. Náhle se tu vzala, kdo ví odkud. Snad přišla s vůní plsti, snad připomněla se ptačím švitořením.
Byla tu však a tančila svůj zrůdný tanec.
"Ať půjdeš kamkoliv, najdu si Tě, jen Tebe," zpívala spolu s cákajícím vřícím olejem, na kterém se dělal nezdravý oběd.
"Nezbavíš se mne," dodávala polohlasem bublinek ve Fantě, kterou Ludvík zapíjel pizzu.
"A až na mne zapomeneš, tak si vzpomeneš, že jsi na mne už zapomněl, a já se objevím znovu!" smála se chřestivě, když se nebe zvolna rozjasňovalo.
Byl znovu krásný den. Jen Ludvík měl ještě týden depresi.