Stáli před budovou montážní haly, obrovskou stavbou, která se nad nimi tyčila jako pomník mechanické civilizace. Vrchol budovy se ztrácel v oblacích dusivého černého kouře.
„Už víš, co uděláš, až tam vstoupíme?“
„Já… chtěla jsem zase zpívat… Ale teď něznaju…,“ zvážněla.
Nastavovali tváře provazům kyselého deště a hledali odpovědi sami v sobě.
„Přála bych si…,“ pokračovala po chvíli, „abys mě… vypnul… úplně… To už nejsem já.“
Nathaniel zavrtěl odmítavě hlavou.
„To nesmíš… Moje malá Elis si zaslouží vědět, čí ametyst to nosí na krku. Dlužím jí to.“
Nechápala.
„Bez tebe to nedokážu. Jen s tebou vím, nakolik jsem ještě člověkem...“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
^U^
Blueberry Lady
Dohnat ztracené roky bez dcerky... Fnííík, jsem zase dojatík.
A upřímně, Larisa je ohromující charakter. Zajímavější, než jsem si za začátku myslela.
Děkuji za komentář. Podobné
Nathanel
Děkuji za komentář. Podobné postřehy mě často nesměrují k dalším tvůrčím rozhodnutím.
(^U^)
Gwen
Chtěla jsem napsat nějaký hezký komentář, který ukáže jak jsem vzdělaná a že umím používat cizí slova...eh.
Tak nic.
Spokojíš se s kachnou?
Kachnička potěší. Děkuji :)
Nathanel
Kachnička potěší. Děkuji :)
Ouuuu... chjo, je to dojímací
Zuzka
Ouuuu... chjo, je to dojímací. Jak mě Larisa zpočátku nenadchávala, teď s ní velice cítím.
Bohužel v drabble nevidíme
KaTužka