Yggdrasil

Veleben buď moudrý brachu,
ty který sleduješ staletí probíhat kolem.
Sám pevně stojíš v bezčasí.
V tiché motlitbě vzpínám ruce k nebesům,
jež podpíráš, by nespadla nám na hlavu.
Vlasy tvé šelestí a po větru posílají něžnou píseň.
Ač sám němý, konejšíš a hladíš po duši.
Tělo tvé statné obejmu, však léty je zvrásněno.
Příběhy tisíce duší znáš,
co hledaly u tebe spásu a přístřeší,
co sliby před tebou skládaly.
V úctě hlavu skláním k tvým kořenům,
bych nalezla kořeny své.
Jako dávní předkové moji,
vyslovím vděčný dík.
Se srdcem plným radosti
kličkuji pak lesem,
mezi tvými bratry a sestrami.