Mytologie

Kněz zaburácel a rozhodil ruce: "První přejelo stádo luxusních jaguárů!"

Jestli se z toho vyhrabe, už to nikdy neudělá.

Kněz upažil a plášť mu splihl: "Druhé odnesl Vichr z hor™!"

Žádný zlevněný zájezdy mimo sezónu.

Kněz zpoza opasku vytáhl klikatou dýku: "Třetí roznesla na kopytech slova co jsou jako kapky ohnivého deště!"

A žádné prázdninové destinace v uvozovkách.

Kněz udělal krok k oltáři a napřáhl se: "Čtvrté vzali podvodníci."

A přitom on se jen chtěl vrátit do Slunečního města.

"Až páté vsadilo samo sebe. Skokem do ohně." Dýka ladně dopadla. "A trvá!"

Neználkovi se po těle rozlil něžný polibek slunce.

„Pitomci!“ mumlal, když se kradl chodbou.

Začal horšími výrazy, ale jak se blížil k cíli, do klení se vkrádaly otazníky.

Jenže teď se před ostatní kluky nemohl vrátit. Ne bez koruny krále Urca.

V improvizované převlékárně nikdo nebyl.

Koruna čekala na stole.

Pitomá atrapa.

Když ji zvedl, překvapila ho její tíha.

Ruce mu klesly a zápěstí obemkl ledový kov.

Zoufale zachrastil řetězy, které se mu zjevily na rukách.

Něco se za ním pohnulo.

Otočil se.

Okovy ho poutaly k obřímu černému psu.

Pes se zašklebil a táhl ho pryč.

Nikdo je neviděl.

Kluk se dal do křiku.

Nikdo je neslyšel.

Raduje se. Křepčí kolem úlovku. Jsem s ním. Jsem v něm.
Gesty vypráví příběh. Ladným pohybem provede hrdiny až mezi bohy. Jsem s ním. Jsem v něm.
Bojí se. Bolestivými šlehami sám sebe pohání v zoufalé touze zahnat černou smrt. Jsem s ním. Jsem v něm.
Kroky mnoha se prolínají. Reagují na sebe. Protančí se k sounáležitosti. Jsem s nimi. Jsem v nich.
Vedou jeden druhého. Vzdalují se. Vrací se k sobě. Jsem s nimi. Jsem v nich.
Křepčí na parketu. Svíjí se v rytmu. Jsem s ním. Jsem v něm.
Oni mě tvoří. Jsou se mnou. Jsou ve mně.

„Co když nás Bůh načapá?“ staral se menší anděl.
„Nevyšiluj, ten má jiný starosti. Chytej!“
Hodil větší po kamarádovi nestabilní prvek.
„Hej!“ uhnul menší z cesty. Na obloze se rozprsknul ohňostroj. To si přece nenechá líbit! Popadl z hromádky prvků, další, ještě nestabilnější.
„Jen počkej!“ trefil kamaráda do křídla.
Rozhořela se zuřivá koulovačka plná ran a blesků. Metali po sobě čím dál nebezpečnější nálože a královsky se bavili.
Najednou se dva z těch nejnebezpečnějších prvků střetly v půli cesty.
Andělé rychle vyklízeli pole.
Celý vesmír zatajil dech.
„Vidíš, je to v pohodě…“ stihl říct větší menšímu, než...
...nastal VELKÝ TŘESK

„Takže vy tvrdíte, že jste zůstal po setmění v národním parku proto, že na vás rajtovala seskvečka?“
„Tedy, takhle bych se nevyjádřil, navzdory jisté živočišnosti to byla dáma, ale jinak máte v zásadě pravdu. Jen počkejte, až se dostanu k zrcadlu a nafotím ty škrábance na zádech. Konečně pořádné důk– důkazy!“
Šílenec se zakuckal.
„Promiňte, nemáte, erm, nemáte náhodou párátko?“
Párátka do výbavy strážce národního parku nepatřila, a tak se blonďák s omluvou odvrátil a porýpal se v ústech prsty.
„Jediná drobná nevýhoda takového plyšového setkání...“ poznamenal, když zahazoval dlouhý chlup.
Strážci se po sobě podívali.
Nebo to není podvodník?

Do velkého, temného sálu, jehož stěny i střechu tvořily proplétající se kořeny starých stromů, vběhla holčička s uzlíčkem bodlin v náručí.
“Tetičko, tetičko, našla jsem pochroumaného ježečka!”
“No, tak ten už to nerozdejchá. Hoď ho do kotle!”
“Ale mohly bychom ho obvázat!”
“To už by ho nezachránilo. Kotel!”
“Ach jo. No tak dobře...”

V ohromném bronzovém kotli stojí malý, sukovitý, bodlinatý mužík s vyjeveným výrazem.
“Jé! Bodlináč je zdravý! A legračně kouká!”
“Chtěla jsem tě překvapit, ale překvapila jsem, koukám, hlavně sebe. Dává to smysl – kotel oživuje bojovníky, na malá zvířátka ho ještě asi nikdo nezkoušel. Nu, máš nového kamaráda.”

Ču-ke Liang byl zoufalý. Od té nešťastné bitvy bylo město Si-čcheng v ohrožení. A teď zvědové ohlásili, že se blíží hlavní sled nepřátel, vedený samotným S'-ma I. Vojsko říše Šu bylo daleko, a zbyl tu jen malý vojenský oddíl. Město nevydrží ani krátké obléhání.

Rozkázal vojákům vyklidit ulice a převléknout se za civilisty, dal otevřít všechny brány, a sám se posadil na hradby a rozezněl struny své ku-čchin.

***

S'ma I pozoroval zpovzdálí klidné město. I sem doléhaly pokojné tóny. A Ču-ke Liang je opatrný a brilantní stratég, žádný "hrr na ně" nováček. Musí to být past.

Dal rozkaz k ústupu.

Za dávných časů, když všechno začínalo, byly nápady hmotné, drápkaté a chlupaté, mňoukaly a občas mrouskaly. Bydlely po devíti v domech šamanů a u nich bydlel šaman, ale všichni si mysleli, že nápady bydlí u šamana.
Tehdy měl kmen šamanku Toru se spoustou nápadů.
Uprostřed noci zrodil se nápad, který měl ostré drápky a mňoukal velmi nahlas. Hnedle skočil na spící šamanku, zatínal do ní drápy, mňoukal na celou vesnici, skákal jí po hlavě a nedal a nedal pokoj.
Když Tora otevřela, sedl si do dveří a dlouze přemýšlel.
Tora ztratila trpělivost, nacpala ho do klávesnice a odeslala do DMD.