Pardon, já prostě musela. Je to trochu patos a vůbec ne poetický nebo hezký. Nějak mi letos nejde psát bezduchou srandu.
Citát v textu je od Jacka Kerouaca, z knihy Dharmoví tuláci.
Rypadlo zarývá do země zuby, nechává za sebou krvavý šrám.
Hučení nese se nad mrtvou krajinou.
Automat v továrně rytmicky plive kusy plastu.
Zas další výrobek, bez kterého nemůžeš žít.
Řeka se líně převaluje betonovým korytem.
Občas vyvrhne kus bordelu a chcíplou rybu.
V pralese opadal poslední list.
Kytky znáš už jenom umělý.
Poslední nosorožec vypustil duši a byl tomu vlastně rád.
Zas další zvíře zmizelo z mapy.
Kdybys sundal si sluchátka a taky klapky na očích, slyšel bys...
V tomhle světě žít nemůžeš, ale přitom se nedá nikam jinam odejít.
Tak probuď se člověče, než zahubíš úplně Matičku Zem!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to je vážně dost realné
Rorico
Jo, to je vážně dost realné postapo :/ Dobrý drabble.
Ach jo, zrovna včera jsem
Esclarte
Ach jo, zrovna včera jsem viděla nějaká videa, co taky ukazují smutný věci. Dřív se mi chtělo věřit, že už bude konečně líp, ale lidi toho nenechají a nenechají a ještě budou plnými hrstmi házet špínu na ty, co by je chtěli omezovat.
Uf. Ten nosorožec mě teda
Lejdynka
Uf. Ten nosorožec mě teda dostal. Je to ošklivý (píšu teď na náš pracovní blog hodně věcí o ekologii), ale myslím, že máme naději.